Söderova zemská fúze: Tyto spolkové země by měly jít!

Söderova zemská fúze: Tyto spolkové země by měly jít!

Diskuse o reorganizaci spolkových zemí nabírá na obrátkách. Bavorský premiér Markus Söder (CSU) nedávno uvedl do hry svou vizi sloučení spolkových zemí. Uprostřed rostoucích nákladů a požadavků na vyšší efektivitu nyní zuří debata o tom, které státy by mohly zůstat pozadu.

Průzkum institutu INSA ukazuje, že 38 % respondentů podporuje sloučení spolkových zemí, 42 % je proti a 20 % zůstává nerozhodnutých. Mezi těmi, kdo obhajují fúzi, 68 % považuje Sársko za postradatelné. Velmi oblíbené jsou mezi kandidáty také Brémy (60 %) a Sasko-Anhaltsko (57 %). Podle Merkuru jsou na seznamu další země, včetně Hamburku (56 %) a Berlína (50 %).

Tajné plány a odpor

Söder sám říká, že menší spolkové země jsou často stěží životaschopné, a proto jsou závislé na finanční podpoře větších států. Po reformě tohoto systému, který je podle něj zastaralý, volá zejména Bavorsko, které loni do státního systému finančního vyrovnání zaplatilo zhruba 9,8 miliardy eur. V minulosti Söder zmínil Brémy a Sársko jako kandidáty na fúzi, ale nepředložil žádné konkrétní modely, které by umožnily praktickou realizaci.

Odpor vůči Söderovým návrhům na sebe nenechá dlouho čekat. Šlesvicko-Holštýnský premiér Daniel Günther (CDU) návrh lídra CSU jednoznačně odmítl. „To stojí peníze a není to efektivní,“ říká Günther. Na Söderovy požadavky s posměchem reaguje i sárská premiérka Anke Rehlinger (SPD) a odkazuje na historickou roli Sárska. Je tedy jasné, že Söderovy plány se neobejdou bez odporu a jako většina politických iniciativ i tato potřebuje souhlas občanů prostřednictvím referenda.

Právní rámec a výzvy

Právní rámec pro reorganizaci federálních států existuje, ale tento proces pravděpodobně nebude snadný. Změna federální struktury vyžaduje federální zákon a souhlas občanů. I příklady z minulosti ukazují, že takové projekty nebyly vždy úspěšné. Pokus o sloučení Berlína a Braniborska v roce 1996 selhal.

Odborníci také varují, že taková fúze by mohla mít za následek vyšší krátkodobé náklady, zatímco dlouhodobé úspory mohou být omezené. Tlak na reformu federálních struktur je však patrný a mohl by brzy vést k novému pokusu projednat reorganizaci spolkových zemí. Zůstává však otázkou, zda je blaho občanů skutečně prioritou, nebo zda jde čistě o finanční aspekty. Pohled zpět by mohl ukázat, že mnoho spolkových zemí by s takovou reformou mohlo dobře obchodovat – ale jsou skutečně všichni ochotni podstoupit rizika s tím spojená?

Debata zůstává vzrušující a několik příštích měsíců by mohlo objasnit, jak by reforma mohla ve skutečnosti vypadat a zda jsou občané připraveni využít jejich vlivu. Zrcadlo uvádí, že mezi obyvateli existuje velký odpor a názory se zdají být rozdělené.

Pozorovatelé nyní budou věnovat pozornost tomu, jak se bude v následujících týdnech vyvíjet politická rovnováha sil a zda se konečně rozjede dialog o budoucnosti spolkových zemí. Uvidí se, zda mají Söder a jeho kolegové dobrý talent na to, aby vše urovnali a našli řešení přijatelné pro všechny strany.