Protest ve Schwerinu: Leninův pomník se setkává s pobouřeným odporem!

Protest ve Schwerinu: Leninův pomník se setkává s pobouřeným odporem!

14. června 2025 se před kontroverzním Leninovým pomníkem ve Schwerinu sešlo kolem tří desítek zástupců sdružení obětí, aby protestovali proti jeho další existenci. Příležitostí byla výzva k odmítnutí veřejných vyznamenání pro představitele tyranie. Burkhard Bley, státní zástupce pro vyrovnání se s diktaturou SED, hovořil ve svém projevu o spojení Lenina s tzv. „rudým terorem“, který stál životy mnoha německých civilistů.

Jen během diktatury SED bylo politickou perzekucí postiženo kolem 35 000 lidí; mnozí byli posláni do táborů nucených prací nebo dokonce odsouzeni k smrti. Bley ohlásil konferenci na téma těchto perzekucí na konec září ve Schwerinu. Stefan Krikowski, předseda táborové komunity Vorkuta, zvýšil tlak na městskou správu tím, že požadoval odstranění pomníku a místo toho navrhl stavbu pomníku politicky popraveného Arno Esche.

Památník plný kontroverzí

Leninův pomník, který byl slavnostně otevřen v roce 1985 na Hamburger Allee, se již dávno stal trvalým zdrojem tření. Socha, kterou vytvořil estonský umělec Jaak Soans, měří působivých 3,50 metru a byla původně zamýšlena jako připomínka Leninova výnosu o vyvlastnění velkých vlastníků půdy v sovětské okupované zóně. Navzdory vysoce politickému pozadí pomník, který opakovaně vyvolal barevné útoky, stále stojí v panorámě města. Poloha na rušné křižovatce, obklopená panelovou budovou, z ní dělá stálé téma veřejného diskurzu.

Vedení města ale trvá na tom, že památka je součástí historického vývoje území a chce ji zachovat i s vysvětlující deskou. Nesprávný nápis, který správně neuvádí Leninovo jméno, kritizoval i archivní asistent Rainer Blumenthal a doporučil využít pomník jako příležitost k diskusi. Od jeho založení proběhlo několik protestů, poslední významný se konal v roce 2015 u příležitosti 100. výročí Říjnové revoluce.

Historický kontext

Z historického hlediska je památník příznačný pro kulturu vzpomínání a památky v Německu. Politické monumenty, jako jsou tyto pozůstatky zmizelého řádu, byly během éry NDR postaveny po celé zemi, aby posílily sebeobraz vlády SED. Po pádu komunismu v roce 1989 se takové památky často stávaly terčem veřejných debat a byly zpochybňovány jak emocionálně, tak fakticky. Nikdy neexistoval centrální příkaz k jejich odstranění; o umístění pomníků rozhodovaly spíše místní politické iniciativy.

V posledních několika desetiletích byla patrná skutečná společenská změna: některé památky byly zbourány, aby se vytvořil prostor pro nové perspektivy a vzpomínky. Diskuse o Leninově pomníku proto zůstává ve znamení pokračujících konfliktů o výklad německé minulosti a o nakládání s její historií. Leninské dědictví nadále vyvolává politické spory a vzbuzuje mysl lidí.

Kromě protestu byla v Dokumentačním středisku pro oběti diktatury bezprostředně po shromáždění otevřena putovní výstava „Stěny – mříže – ostnatý drát“. Tato výstava informuje o politické perzekuci v sovětské okupační zóně a NDR a znovu tak ukazuje složitý vztah mezi připomínkami a represemi v německé poválečné době.

Spor o Leninův pomník ve Schwerinu vyvolává otázky nejen o historii, ale i o současnosti. Jak naložíme s relikty minulého režimu, jehož stín stále padá na společnost?

Toto téma zůstává vzrušující a ukazuje, jak hluboce zakořeněné jsou diskuse o připomenutí si diktatury SED a jejích symbolů. Poslední slovo v této debatě určitě ještě nepadlo.