Vodíková strategie v krizi: Barke vyzývá k rychlé akci!

Vodíková strategie v krizi: Barke vyzývá k rychlé akci!

Poslední zasedání Konference ministrů energetiky se konalo ve Stralsundu 8. prosince 2025, kde si spolkové země opět vyměnily názory na klíčové výzvy. Intenzivně byla diskutována témata bezpečnosti dodávek, rozšiřování sítě, cen elektřiny a vodíkové strategie. Mezi přítomnými byl i sárský ministr hospodářství Jürgen Barke, který ve svém projevu vznesl jasné požadavky: Vyzval k rychlejšímu rozšíření náběhu vodíku a snížení cen elektřiny alespoň o pět centů za kilowatthodinu. Sárský ocelářský průmysl je silně závislý na vodíku, což podtrhuje naléhavost jeho obav. Ministerská konference se schází dvakrát ročně, aby předložila jednotný hlas federální vládě. WNDN uvádí, že...

Výzvy by se ale neměly podceňovat. V kritické zvláštní zprávě o národní vodíkové strategii poukázal Spolkový kontrolní úřad na tři klíčové slabiny. To zahrnuje nereálnou potřebu vodíku, u níž se očekává, že bude mnohem vyšší, než je možné vyrobit v Německu, aby bylo dosaženo klimatických cílů do roku 2030. Nezbytné dovozy by mohly otřást strategií. Významnou překážkou jsou také vysoké náklady na zelený vodík ve srovnání se zemním plynem. A v neposlední řadě by zřízení vodíkové sítě mohlo stát až 24 miliard eur, aniž by byla jasná skutečná potřeba. Podle Federálního kontrolního úřadu...

Vodíková strategie a její překážky

Vodíková strategie hraje klíčovou roli v německé energetické transformaci, protože Německo se chce stát klimaticky neutrálním do roku 2045. Vodík má nahradit fosilní paliva, zejména v oblastech, kde není možné přímé využití elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ukazuje se však, že nárůst nabídky, poptávky a infrastruktury musí být přesně koordinovány – aniž by to zbytečně zatěžovalo federální rozpočet. Dvě třetiny vodíkové jádrové sítě by měly být k dispozici do roku 2030, ale realisticky jsou cíle více než ambiciózní.

Plánované průmyslové aplikace se opožďují a soukromé investice do vodíkové ekonomiky zaostávají za očekáváním. Stálé státní financování by také mohlo ohrozit stabilitu federálních financí. Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky uznává potřebu jednat, ale navrhovaná opatření jsou považována za nedostatečná.

Politické rozpory a vyhlídky do budoucna

Dalším bodem, kterému se Barke ve svém projevu věnoval, je požadavek na schválení všech vodíkových barev. Zatímco chce prosazovat expanzi vodíkového hospodářství, zůstává mimo spornou otázku jaderné energie, která je důležitá pro ocelářský průmysl. Směrnice EU RED III také požaduje, aby minimálně 42 % používaného vodíku bylo do roku 2030 ekologických.

Barkeho touha snížit ceny elektřiny je zajímavá zejména proto, že SPD v minulosti odstavila jaderné elektrárny, což vedlo k vyšším cenám. Federální vláda zde vyzývá k určitému uvážení, zejména s ohledem na plánované dotace ve výši přes 30 miliard eur na boj proti vysokým cenám elektřiny v roce 2026. V politickém prostředí, které je silně nakloněno expanzi obnovitelných zdrojů energie, by Barkeho postoj mohl docela dobře odporovat hlavním cílům jeho strany.

Nadcházející měsíce ukážou, zda se federální vládě podaří vyvinout životaschopnou strategii pro využívání vodíku a zároveň položí základy pro udržitelné energetické hospodářství. Výzvy jsou velké a bez jasného plánu by se sen o klimatické neutralitě do roku 2045 mohl stát vzdáleným snem. Zda se podaří úspěšně nastartovat vodíkovou ekonomiku, se teprve uvidí.