Brilantní návrat: Národní galerie vrací rodině nacisty uloupené umění

Brilantní návrat: Národní galerie vrací rodině nacisty uloupené umění

Návrat cenného obrazu z nacistické éry vyvolal rozruch, a to ne bezdůvodně. Národní galerie Victoria (NGV) vrátila obraz ze 17. století „Dáma s vějířem“ od Gerarda ter Borche potomkům rodiny Brombergů, jejichž předkové o umělecká díla přišli během nacistické éry. Stalo se tak 17. října 2025, aniž by NGV veřejně oznámila nebo odpověděla na otázky ohledně rozhodnutí. Jediná zmínka o návratu se objevila o týdny později v aktualizaci databáze Lost Art Database v Německu, což vyvolalo otázky o transparentnosti. Jak uvádí The Guardian, newyorský výzkumník Jason Schulman zpochybnil postup NGV s případem.

Obraz je součástí sbírky NGV od jeho získání v roce 1945 za 4 000 liber. Rodina Emdenů, která si na dílo dělala nárok od počátku 21. století, věřila, že kdysi patřil jejich dědečkovi Maxi Emdenovi. NGV toto tvrzení v roce 2006 odmítlo kvůli nedostatku důkazů. V roce 2022 se ale do věci zapojilo právní zastoupení Emdenu poté, co rodina Brombergových, kteří jsou také příbuznými Emdena, uplatnila svůj vlastní nárok. Byla to složitá síť nároků a rodinných vazeb, která ještě více zkomplikovala proces návratu. Začátkem roku 2025 manželé Emdenovi a jejich právník stáhli svůj nárok, když museli připustit, že obraz ve skutečnosti vlastnili Dr. Henry a Hertha Bromberg a zmizel během nuceného prodeje na konci 30. let 20. století.

Pozadí uloupeného umění

Navrácení obrazu není ojedinělým případem, ale součástí rozsáhlé historie ukradeného umění a jeho repatriace, která sahá do Třetí říše i daleko za ni. Od roku 1933 do konce druhé světové války nacisté uloupili statisíce kulturních předmětů, z nichž mnohé jsou dodnes považovány za ztracené nebo nebyly vráceny. Odborníci odhadují, že bylo zabaveno kolem 600 000 uměleckých děl, mnoho z nich od židovských vlastníků, což ilustruje emocionální a právní konflikty, které trvají celé generace.

Složitou otázkou však zůstává návrat uměleckých děl. Kritici poukazují na to, že mnoho vlád, včetně Francie, nepřijímá dostatečně proaktivní opatření k repatriaci uloupeného umění. Podobná situace je v Rakousku, které podniklo kroky, ale často se zdá, že nedosáhlo žádného pokroku. Od Washingtonské deklarace z roku 1998, ve které se 44 států zavázalo k restituci, byla úspěšně restituována pouze hrstka předmětů.

Role výzkumu provenience

Ústředním tématem debaty o uloupeném umění je výzkum provenience, jehož cílem je plně objasnit původ uměleckých děl. Zřízení koordinační kanceláře pro ztrátu kulturních statků v Magdeburgu a vytvoření arbitrážního soudu, který by rozhodoval o navrácení, jsou kroky správným směrem. Výzvou však zůstává překonat zakořeněné struktury a právní překážky.

Co přinese budoucnost, se teprve uvidí. Případ obrazu „Dáma s vějířem“ je další kapitolou bolestné historie ukradeného umění a zároveň otevírá diskusi o nových přístupech k restitucím. Zda se zaměřuje i na další díla s problematickou proveniencí, NGV zatím neprozradilo.