Hořký smutek v Klützovi: Dagmar Burmeister bojuje o odvahu žít po ztrátě

Hořký smutek v Klützovi: Dagmar Burmeister bojuje o odvahu žít po ztrátě

Těžká rána osudu otřásla životem Dagmar Burmeister z Klützu. Její 84letá matka utrpěla před očima mrtvici. „Byl to hrozný okamžik,“ vzpomíná Dagmar. Matku okamžitě převezl lékař ZZS do nemocnice, kde Dagmar v této těžké chvíli zůstala po jejím boku. Její matka po mrtvici bohužel již nemohla mluvit a obavy o její blaho byly všudypřítomné. Poté, co její matka zemřela, Dagmar upadla do hluboké emocionální díry. Navzdory podpoře rodiny se cítila sama a ztracená.

Tato ztráta byla pro Dagmar obzvlášť bolestivá a velkou zátěží pro ni byla i pohřební služba. Rozloučit se s matkou považovala za nesmírně náročné. „Připadalo mi, jako by mi byla odebrána část mého života,“ popisuje své pocity. Během této doby vyhledala rozhovor s pastorem, aby se podělila o své myšlenky a pocity, a také se jí dostalo podpory od kolegů. Prohra ale nebyla to jediné, s čím se Dagmar musela vyrovnat. O deset let později její otec zemřel na progresivní demenci, což si rodina vždy uvědomovala.

Význam paliativní péče

Paliativní péče je nesmírně důležitá v závěrečných fázích života blízkého člověka. WHO jej definuje jako přístup zaměřený na člověka, jehož cílem je podporovat fyzické i emocionální potřeby pacientů a rodin. Součástí této péče je praktická pomoc a smuteční poradenství, které má pozůstalým pomoci aktivně žít až do smrti a vyrovnat se se smutkem. Dagmar Burmeister by si přála, aby k takovým službám mělo přístup více lidí, a doporučuje získat odbornou podporu, aby se proces smutku lépe vyrovnal.

Zejména v těžkých situacích potřebují pacienti a jejich příbuzní komplexní péči. Jak ukazuje případ 86letého pacienta, který po těžké cévní mozkové příhodě již nebyl schopen samostatnosti. Rodina byla postavena před neuvěřitelná rozhodnutí, která musela být učiněna, protože adekvátní péči nebylo možné zorganizovat doma. Nakonec byl pacient převezen na normální neurologické oddělení, kde ho příbuzní mohli doprovázet v jeho posledních dnech. Zde vstupují do hry speciální potřeby pacientů s cévní mozkovou příhodou, kteří často trpí paralýzou a jinými postiženími.

Role hospiců a paliativních služeb

Ekumenická hospicová služba ve Wismaru nabízí od roku 1998 poslední kurzy pomoci, které se zabývají tématy umírání, smrti a paliativní péče. Tyto kurzy jsou neocenitelné a Dagmar Burmeister by si přála více nabídek, jako je smuteční kavárna, aby se mohla podělit o svůj smutek s ostatními. Situaci ještě ztěžuje skutečnost, že mnoho příbuzných nemá předběžné zdravotní směrnice. V takových případech jsou paliativní specialisté povinni poskytnout pacientům a jejich rodinám komplexní poradenství a podporu tak, aby byla zaručena důstojná podpora až do jejich posledního dechu.

Když mluvíme o paliativní péči, nesmíme zapomínat, že nejde jen o lékařskou péči. WHO zdůrazňuje, že přístup k paliativní péči je lidským právem všech lidí bez ohledu na jejich nemoc nebo příjem. V mnoha zemích však stále existují značné překážky, které je třeba překonat. Mezi ně patří mimo jiné nedostatečná proškolenost specialistů a nedostatečný přístup k lékům na tišení bolesti, které často hrají v poslední fázi života zásadní roli.

Pro Dagmar Burmeister zůstává vzpomínka na její matku živá. Ale přechod od smutku k naději je proces, který vyžaduje čas. Pokračuje v hledání způsobů, jak sdílet své zkušenosti prostřednictvím rozhovorů a nabídek ostatním, aby povzbudila ty, kteří se nacházejí v podobných situacích.

Pro mnoho lidí je cesta přes smutek a výzvy, které přináší ztráta blízkých, jedním z největších stresů v životě. Dagmar Burmeister je příkladem toho, jak důležité je necítit se sám a hledat podporu. Paliativní péče může významně přispět k tomu, aby poslední dny života byly pro pacienty a příbuzné tím nejlepším obdobím.

Pro více informací o řešení závažných onemocnění a důležitosti paliativní péče si přečtěte zprávy z Noviny z Baltského moře, Hospic.at a SZO.