Premiéra v divadle Emma: Most Zlatého rohu inspiruje!

Premiéra v divadle Emma: Most Zlatého rohu inspiruje!

Dne 29. srpna 2025 oslavilo divadlo v Osnabrücku premiéru své nové hry „Most Zlatého rohu“, inspirovanou inscenací stejnojmenného románu Emine Sevgi Özdamar, vydaného v roce 1998. Tento poutavý příběh nastiňuje životní příběh mladé ženy z Istanbulu, která emigrovala do Německa, aby se živila herectvím a poté se věnovala svému snu v Telefunku. Příběh se odehrává na pozadí politických nepokojů v Turecku, kde je hlavní hrdina hluboce zapojen do studentského hnutí a na vlastní kůži zažívá teror tureckého státu. Po návratu do Německa se návrat k německému jazyku stává ústředním tématem její identity, protože ztratila svůj rodný jazyk. Toto mnohostranné vyprávění o strachu ze ztráty, naději a sebezmocnění je živě vylíčeno nachtkritik.de.

Adaptaci románu pro jeviště napsaly Tanju Girişken a Sophie Hein a trvá asi 1 hodinu a 45 minut. Tato inscenace využívá interaktivní formát, který zahrnuje otázky a odpovědi a diskuse na témata mnohojazyčnosti a exilu. Hostující hudebnice Elif Batman přináší další perspektivy tím, že živě ilustruje zážitky dvojjazyčného diváka. Herecký tým ve složení Lua Mariell Barros Heckmanns, William Hauf a Sascha Maria Icks prezentuje příběh především ve scénických zvýrazněních a typových náčrtech, i když dialogy z velké části chybí.

Pohled na umělkyni Emine Sevgi Özdamar

Emine Sevgi Özdamar, narozená v Malatyle v roce 1946, žije v Německu od roku 1971 a etablovala se jako jeden z vynikajících hlasů migrantské literatury. Je první německy mluvící autorkou, která v roce 1991 obdržela Cenu Ingeborg Bachmannové. Její práce se nezabývají pouze výzvami migrace, ale také konfrontací s multikulturní realitou. Özdamar přišla do Německa jako dělnice a do svých děl začleňuje autobiografické prvky, zejména dětství a mládí v Turecku a také vliv rodiny na její život a práci. Její texty se vyznačují vlastním, kreativním jazykem, který často kombinuje porušování gramatických a syntaktických pravidel a také turecké vlivy. Snaží se vybudovat most mezi svým původem a německou kulturou, jak popisuje journals.openedition.org.

Prostřednictvím ztráty svého rodného jazyka a znovuzískání své identity v německy mluvícím světě se zabývá řadou společenských problémů, včetně postavení žen v turecké společnosti. Její práce podněcuje myšlení a úvahy o kulturních identitách a výzvách spojených s migrací, což je důležité v současné debatě o migraci a integraci.

Kulturní reflexe a společenský vývoj

Migrace se stala v Německu všudypřítomným tématem zejména od druhé poloviny 20. století. Společenský rámec se výrazně změnil, ať se děje cokoliv [academia.edu](https://www.academia.edu/143083577/Interkulturalit%C3%A4t_und_Differenzerlebnis_in_der_Migrations literatur_Er%C3%B6rterung_am_Beispiel_der_deutsch_t%C3%BCrkischen_Autoren_Emine_Sevgi_%C3%96zdamar_und_Feridun_) ukazuje. Negativní postoje k migraci jsou často založeny na strachu ze ztráty identity. Zatímco v minulosti převládalo lpění na homogenní kulturní identitě, integrace migrantů je nyní důležitější než kdy jindy. Statistiky ukazují, že přibližně 20 % německé populace již má migrační původ. Pro podporu mírového soužití je nezbytné přijmout migraci jako přirozený proces a aktivně utvářet inkluzi a integraci.

Inscenace „Most ze Zlatého rohu“ slouží nejen jako umělecké vyjádření, ale také jako platforma pro zkoumání témat identity, mnohojazyčnosti a života v exilu. Özdamarova práce jasně ukazuje důležitost budování mostů mezi kulturami – poselství, které je aktuálnější než kdy jindy.